Předsednitvo ML zareagovalo na nedávno publikovaný rozhovor s praktickým lékařem, kde se řeší nejen otázka očkování v lékárnách, ale také role farmaceutů ve zdravotnickém systému a např. možnost výdeje léčivých přípravků přímo v ordinaci.
Publikovaný článek přináší bohužel popis role farmaceutů velmi zjednodušující a v některých bodech značně zkreslenou optikou. V zájmu edukace laické i široké zdravotnické veřejnosti bychom rádi uvedli některé pasáže na pravou míru.
Jedním z nejvíce zavádějících tvrzení je, že generická substituce v lékárně přispívá ke zmatení pacientů, snižuje adherenci k léčbě a zvyšuje riziko tzv. polypragmazie – tedy nadměrného užívání léků. Farmaceut má ze zákona oprávnění nabídnout levnější generickou alternativu, stejně tak jako lékař může při předepisování uvést příznak “nezaměňovat” a tím pádem má kontrolu nad výdejem konkrétního přípravku (pokud je konkrétní LP v danou chvíli dostupný na trhu). Současně je právě často farmaceut tím, kdo při výdeji a kontrole lékového záznamu odhalí duplicity v léčbě způsobené např. souběžným předepisováním léčiv od vícero lékařů pro jednoho pacienta. Velmi často také odhalí chyby v dávkování nebo nevhodné kombinace léčiv a tím přispívá k bezpečnosti léčby a úspoře jak pro pacienta, tak pro zdravotní systém. V době častých výpadků originálních přípravků jsou to právě generika, která zajišťují kontinuitu léčby – a jsou to lékárníci, kdo tuto kontinuitu pomáhá udržet. Vzhledem k těmto skutečnostem a navíc ke všem legislativním požadavkům na příjem, uchovávání a výdej léčiv a s ním spojené administrativní povinnosti nepovažujeme za rozumné, aby byl umožněn výdej léčivých přípravků v ordinacích lékařů.
Dalším problematickým bodem článku je odmítavý postoj k myšlence očkování v lékárnách. Tento přístup neodpovídá současnému trendu moderní zdravotní péče v mnoha evropských zemích. Například ve Francii, Německu, Portugalsku či Irsku je očkování v lékárnách běžnou a úspěšně fungující praxí. Výsledkem je vyšší proočkovanost obyvatel a snížení zátěže praktických lékařů, kteří se tak mohou soustředit na složitější případy. Očkování v lékárnách není o narušování kontinuity péče, ale o jejím rozšíření. Lékárníci nestojí proti lékařům – stojí o spolupráci. Tvrzení, že farmaceuti nejsou schopni zvládnout případné závažné nežádoucí reakce po očkování, neodpovídá realitě ani záměrům profesní přípravy. Pokud by došlo ke schválení očkování v lékárnách, bylo by samozřejmě podmíněno důkladným školením, jasně nastavenými protokoly a odpovídajícím vybavením. Stejně jako se dnes na očkování připravují zdravotní sestry, mohou se na něj připravit i farmaceuti.
Jedním z argumentů, na nichž staví odpůrci očkování farmaceuty v lékárnách je fakt, že české zdravotnictví dosud není plně digitalizováno a farmaceut nemá možnost například využívat elektronickou zdravotní dokumentaci pacienta ve standardizované podobě. Nutno však podotknout, že s tímto problémem se potýkají i lékaři v ordinacích. Naštěstí je elektronizace zdravotnictví jednou z priorit Ministerstva zdravotnictví, které ve spolupráci s odbornou veřejností, také z řad farmaceutů (mimojiné i spolku Mladí lékárníci) na jeho realizaci intenzivně pracuje. Zároveň je třeba připomenout, že ani zdravotní sestry mimo ordinaci nemají vždy kompletní přehled o stavu pacienta, a přesto očkují zcela běžně.
Farmaceut je vysokoškolsky vzdělaný zdravotník, který je každodenně v kontaktu s pacientem, řeší jeho léčbu, kontroluje bezpečnost předepsaných kombinací léčiv a poskytuje poradenství v mnoha oblastech. Měl by být vnímán jako plnohodnotný člen systému primární péče, protože právě tím již je. Očkování v lékárnách by nebylo krokem ke „ztrátě kontinuity“, ale naopak příležitostí ke zvýšení dostupnosti, zlepšení prevence a prohloubení mezioborové spolupráce.
Pokud chceme systém skutečně zlepšovat, nesmíme bránit změnám jen proto, že narušují zaběhnuté pořádky. Lékaři, lékárníci i sestry by měli spolupracovat jako partneři – se společným cílem: kvalitní, dostupná a bezpečná péče pro každého pacienta.